Znaky na podstavcích soch

„U domu č. 43 pana L. Kubánka jest tré kamenných soch mistrné práce, představujících sv. Barboru a dva světce neznámé. Dvě z nich jsou opatřeny znaky, a sice na jednom vlašský buben, erb hrabat Bubnů z Litic, majitelů Vejvanovic, a na druhém znak premonstrátů, majitelů Hrochova Týnce. Sochy ty stávaly na schodech bývalé kaple P. Marie v Hrochově Týnci, která, jako i celé panství, patřila klášteru premonstrátskému v Hradišti na Moravě a při zrušení toho kláštera, jakož i při vzetí panství Hrochova Týnce do správy státní, byly ve veřejné dražbě od měšťana Uhlíře koupeny a u jeho domu v Dašicích postaveny.“ [Zápis na straně 203 v pamětní knize města Dašic založené r. 1897]

Zmíněné tři barokní sochy, představující sv. Václava, sv. Barboru a sv. Norberta (zakladatele premonstrátského řádu), stojí na severní straně dašického náměstí dodnes. Na podstavcích prvních dvou jsou vytesány znaky zadavatelů díla, třetí (sv. Norbert) má v ozdobné kartuši pouze prázdný štít.

U sochy sv. Václava jsou dva znaky. Štíty mají oválný tvar a jsou umístěny v kartuši. První erb tvoří polcený štít, v pravém poli s pokosem položeným bubnem, v levém poli se lví hlavou vyrůstající z korunky. Druhý erb je čtvrcený a se středním štítkem, na kterém je dvouhlavý orel s korunkou mezi hlavami. Na štítku je položena korunka. V prvním a čtvrtém poli hlavního štítu je vlevo hledící orlice, druhé a třetí pole je dělené, nahoře se třemi hvězdami (zobrazenými netypicky se čtyřmi cípy) a spodní část je šachovaná (ve dvou řadách). Jde o alianční erb Jana Václava hraběte z Bubna a Litic (syna Inocence Ferdinanda z Bubna a Marie Konstancie Boryňové ze Lhoty) a jeho manželky Marii Karoliny Beck-Bifourtové (dcery Evžena Alberta von Beck vikomta d´Anthennes a Doroty Veroniky Strakové z Nedabylic).

Bubnové z Bubna pocházeli ze západních Čech, kde již koncem 14. století vlastnili hrad Buben, zvaný také Hrádek. Ve východních Čechách se z nich poprvé objevil začátkem 16. století Otík z Bubna a na Březně (†1558), který zde koupil panství Doudleby. Jeho starší syn Heřman (†1602) koupil v roce 1573 Horní Jelení a nechal tam postavit kostel, kam byl pohřben pod náhrobek, na kterém je vytesán v brnění s hlavou položenou na lví kůži – z toho vznikla později pověst, že je pochován se svých ochočeným lvem, kterého si přivezl z cest po Osmanské říši. Druhý Otíkův syn Mikuláš (†1608) koupil v roce 1562 hrad Litice a v roce 1602, když jeho bratr Heřman zemřel, se mu dostalo do rukou Horní Jelení. Na sklonku života vytvořil ze všech svých statků dědičné svěřenectví, obsahující kromě litického panství také Žamberk, Doudleby, Horní Jelení a Blato. Určil přitom, že prvním dědicem tohoto fideikomisu má být vnuk jeho zemřelého bratra Jindřicha, v té době ještě nezletilý Jindřich Jan (1606–1653), což vyvolalo odpor ostatních příbuzných a vedlo k dlouholetým soudním tahanicím (odpůrci mimo jiné tvrdili, že takové rozhodnutí nemohl učinit duševně zdravý člověk). Během stavovského povstání zachoval Jindřich Jan věrnost Habsburkům a to mu vyneslo nejen povýšení do panského stavu (1629), ale i hraběcí titul (1644). [Ottův slovník naučný IV., str. 823–825, Praha 1891].

Původní erb Bubnů tvořila hořící koule, od poloviny 16. století nahrazená vojenským bubnem, při povýšení do hraběcího stavu jim byl znak polepšen tak, že ho tvořil štípený štít, v pravém zlatém poli s červeným kosmo položeným bubnem, v levém modrém poli se zlatou lví hlavou vyrůstající ze zlaté korunky. Na štít se od té doby kromě původního klenotu s bubnem položeným na třech pštrosích perech kladl i druhý se lví hlavou. [Rudolf Meraviglia-Grivelli: Der böhmische Adel, str. 43, tab. 33, Nürnberg 1885].

Beckové pocházeli z německého města Mengenu a v první polovině 15. století se přestěhovali do Dolního Rakouska. Jejich předek Markus Beck byl v roce 1530 povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Leopoldsdorf. Jeho vnuky pak povýšil císař Rudolf II. v roce 1597 do panského stavu a při té příležitosti jim byl udělen nový erb. Původní rod zanikl v roce 1631, ale baronský znak v nezměněné podobě používali Beck-Bifourtové. Představoval ho čtvrcený štít s korunovaným středním zlatým štítkem s černým císařským orlem. V prvním a ve čtvrtém zlatém poli byla černá orlice a druhé a třetí pole bylo půlené, v horní stříbrné části se třemi červenými hvězdami a se spodní částí červeně a stříbrně šachovaném. Na štítě byly položeny dvě turnajské přilby, jedna s černou orlicí a s černo-zlatými přikryvadly, druhá s červenou hvězdou na červené podušce a s přikryvadly červeno-stříbrnými. [Johann Kirnbauer v. Erzstätt: Adel von Niederösterreich, str. 28, tab. 15, Nürberg 1909].

Znak na podstavci sochy sv. Barbory reprezentuje již na první pohled církevní osobu. Jedná se o čtvrcený štít se středním štítkem s panterem (což je v heraldice bájné zvíře podobající se lvu, ale s rohy a s ohněm šlehajícím z tlamy). V prvním a ve čtvrtém poli hlavního štítu je horní polovina zajíce obrácená ke středu, druhé a třetí pole je dvakrát štípené. Na štít je položena liliová koruna a nad ní mitra doprovázená po stranách dvěma berlemi s hlavicemi otočenými ven. Tento znak používal probošt a děkan František Ferdinand Oedt (1673–1741), který byl po studiích na jezuitské koleji v Římě roku 1696 promován na doktora teologie a filosofie. Téhož roku byl jmenován nesídelním kanovníkem olomouckým, za sídelního byl přijat r. 1701. Roku 1709 se stal scholastikem metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci a r. 1717 jejím proboštem. Vrcholu své kariéry dosáhl v roce 1730, kdy byl zvolen prvním prelátem a kapitulním děkanem. Byl velkým mecenášem stavby poutního kostela v Dubu nad Moravou, v Olomouci přestavěl kapitulní proboštství (dnes sídlo rektorátu Univerzity Palackého) a dal postavit zámek v Nenakonicích. Původní erb Oedtů tvořil červený štít se stříbrnou polovinou zajíce a rostoucí zajíc v klenotu. V následném čtvrceném štítu obsadil původní znak první a čtvrté pole a druhé a třetí pole bylo červené se stříbrným kůlem. Přibyl také další klenot, tvořený dvěma rohy dělenými stříbrně-červeně a červeně-stříbrně. K poslední změně došlo v roce 1570, kdy byl přidán střední zlatý štítek s černým panterem a třetí klenot s rostoucím panterem. [Johann Kirnbauer v. Erzstätt: Adel von Niederösterreich, str. 320, tab. 169, Nürberg 1909].

Na doplnění výše použité kronikářské zprávy ještě uvádím, že ke zrušení kláštera Hradisko u Olomouce došlo 18. srpna 1784 a v roce 1802 se z něj stala vojenská nemocnice, když dva roky předtím sloužil jako francouzský vojenský zajatecký tábor. Hrochův Týnec vlastnil klášter v letech 1705 až 1784 a sochy byly pravděpodobně umístěny u poutní kaple Matky Boží (po jejím zrušení sloužila budova jako škola a po požáru v roce 1834 byla zbořena). Kromě tří „dašických“ soch stály u kaple ještě další dvě: sv. Anna a sv. Josef. Ty jsou v současné době u domu čp. 143 nedaleko zámku. Ve zprávě zmiňovaný znak premonstrátu ve skutečnosti představují dvě zlaté překřížené berle s hlavicemi ven otočenými na modrém zlatými liliemi posetém štítě.

[Gustav Kadlec: Zprávy Klubu přátel Pardubicka, číslo 1-2/2022]