Věnováno památce našich předků

Majitelé města Dašice

1318 - 1398 vladykové z Dašic

Vladykové z Dašic měli ve znaku pokosem modrou zavinutou střelu ve stříbrném poli. Na začátku 14. století patřily Dašice Blažejovi z Dašic. Rozsah jeho panství, které vesnice nebo majetky mu patřiAly, z dostupných pramenů nelze přesně zjistit. Z různých náznaků však lze usuzovat, že dašičtí nepatřili k nejchudší vrstvě drobné šlechty. Může o tom svědčit jednak umístění jejich znaku v císařském sále hradu Lauf u Norimberka, který patřil Karlu IV., jednak zaznamenání stížnosti Blažeje z Dašic z roku 1318, že byl přepaden Radslavem z Chrasti na pokojné cestě "in via pacis" a byla mu učiněna škoda na koních a bojové zbroji ve výši 50 hřiven stříbra. V roce 1322 je uveden v pozůstatcích zemských desek Bohuslav z Dašic, který byl k soudu pohnán od Voka z Rotenštejna, že mu "dal za koně dobrého koně přesazeného, čímž mu postala škoda 10 hřiven stříbra méně jednoho lotu, an kůň onen zdechl". Ke konci 14. století se uvádí v Dašicích Budiš z Dašic.

 

1398 - 1409 Viktorin Boček z Kunštátu

Boček vyženil kolem roku 1350 s Eliškou z Lichtemburka Poděbrady. Roku 1365 koupil Prostějov, 1369 Bučovice a 1371 hrad Litice. Jeho syn Boček, zemský komorník a v letech 1404-1408 nejvyšší písař, získal Kunštát, Rychemberk, Skuhrov, Solnici, Náchod a další panství. Jeho syn Viktorin na Liticích, Náchodě a Pardubicích, byl stoupencem husitů a přítelem Jana Žižky.

Roku 1398 prodal Budiš z Dašic Viktorinu Bočkovi z Kunštátu, řečenému z Poděbrad, své zboží v Dašicích a Kostěnicích se vším příslušenstvím. Vše za 1600 kop grošů, které mají být zaručeny Mikuláši z Barchova, zřejmě na úhradu dluhu. Jako svědci vystupují: Sezema z Dymokur, Petr z Uherska, Vítek z Tuněchod a Jetmar z Bítovan. Jako rukojmí Budišovi se připomínají: Jan Tele na Babíně, Jan Střela z Výklek a Filip ze Slepotic.

Viktorin zemřel roku 1427, zanechal několik dcer a syna Jiříka. Jiří (1420- 1471), roku 1440 hejtmanem Boleslavského kraje, obratný a energetický politik, jenž si získal velký respekt. V letech 1452-1458 byl zemským správcem a po smrti Ladislava Pohrobka byl roku 1458 zvolen českým králem. Proslavil se projektem mírového svazku evropských panovníků, který měl Evropě zajišťovat mír a společnou obranu před tureckými nájezdy. Válčil a Matyášem Korvínem, který usiloval o český trůn. Svým potomkům zajistil kromě rodových panství v Čechách a na Moravě také knížectví münsterberské a opavské, hrabství kladské a další panství. Viktorin, Jiříkův syn, byl roku 1459 povýšen do stavu říšských knížat jako kníže münsterberský a hrabě kladský. Roku 1426 byl knížecí titul rozšířen i na ostatní Jiříkovy syny. Od těch dob užíval rod složitější znak, v němž rodový erb s pruhy byl kladen doprostřed čtvrceného štítu, v jehož polích byly znaky dolnoslezských držav rodu - Münsterberska, Kladska, Břehu a Olešnice. Rod vymřel v roce 1647.

 

1409 - 1507 Dašičtí z Barchova

Staročeský vladycký rod erbu kohouta a společného původu s Cidlinskými ze Sluh, Králi z Dobré Vody a Strakami z Nedabylic. Pocházejí z vesnice Barchov u Chlumce nad Cidlinou. Zakladatelem Dašických byl Mikuláš z Barchova, který Dašice koupil asi roku 1409 a skrze manželku Bětku se také dostal k držení Orle u Chrudimi. Jeden jeho syn Kalhot zemřel již před rokem 1437, druhý Trystram (zemřel 1454) seděl r. 1433 na Dašicích a zůstavil svého nezletilého syna Čeňka Dašického z Barchova. Ten pak roku 1507 prodal Dašice Vilémovi z Pernštejna, který je připojil k pardubickému panství.

Čeněk měl syny Trystrama a Jana. Ten seděl r. 1522 na Bolehošti, kterou před smrtí prodal, jeho synové Mikuláš (1542-1585) a Čeněk již nevlastnili pozemské statky. Jan roku 1513 zakoupil se (zemřel 1529) ve Vysokém Mýtě a držel také Běrunice. S manželkou Johankou z Tanfeldu měl syny Jana a Čeňka a dceru Markétu (provdanou Humzovou, zemřela 1580). Jan zemřel záhy, Čeněk převzal Běrunice a po matce zdědil statek Veltrubský. Zemřel r. 1568, odkázav oba statky nezletilé dceři svého bratra Jana, Johance. Ta se vdala třikrát (Jaroslav Bořita z Martinic zemřel 1582, Albrecht Leskovec z Leskovce zemřel 1584, Jan Václav z Lobkovic) a zemřela roku 1592. Jak se zdá, Johanka byla poslední tohoto starého rodu.

 

1507 - 1559 páni z Pernštejna

Moravský panský rod, jehož předci páni z Medlova, se od poloviny 13. století psali po nově vystavěném hradu Pernštejnu na Žďársku. Vilém, od roku 1421 moravský zemský hejtman, zajistil vzestup a moc rodu. Jeho synové Bavor a Jan byli přívrženci husitství. Jan byl jednou z opor husitství a vlády Jiřího z Poděbrad na Moravě. Později se připojil k Matyáši Korvínovi a za vlády Vladislava Jagellonského byl jedním ze čtyř správců Moravského markrabství. Z jeho tří synů se stal Vratislav nejvyšším moravským komorníkem, později zemským hejtmanem. Rodové statky rozmnožil o Plumlov a Prostějov. Vilém II. (1435 - 1521) byl nejvýznamnější člen rodu. Patřil k nejbohatším mužům své doby v českých zemích. Půjčoval peníze i samotnému vladařskému rodu Jagellonců. V letech 1483 až 1490 byl nejvyšším maršálkem. Se svým východočeským majetkem měl dalekosáhlé hospodářské plány, jeho panství se stalo rozsáhlou rybníkářskou oblastí.

Ani Čeněk z Barchova se scelovacím snahám Pernštejnů dlouho neubránil. Smlouva z 30. června 1507 připojila v Vilémovu panství i dašické zboží současně se statkem Holice. Cena 8000 kop grošů, kterou za dašické zboží zaplatil, zahrnovala Dašice, tvrz, dvůr poplužní s poplužím, městečko a dvory kmetcí s platem a celé vsi Kostěnice, Moravany, Platěnice, Ostřešany, Hedčany s dvory kmetcími a poplužím, to vše s dědinami ornými i neornými, lukami, lesy, potoky, vodotečí, lázněmi, masnými krámy, pivovarem, kurmi, vejci, podacím kostelním v Dašicích, Moravanech, Platěnicích, Ostřetíně a Velinách s příslušenstvím a poplatky.

Roku 1507 rozdělil rodový majetek svým dvěma synům. Vojtěch dostal panství v Čechách, a to Pardubice, Litice, Kunětickou Horu, Podštejn, Rychnov, Litomyšl, Brandýs nad Orlicí aj. V letech 1490 - 1534 byl nejvyšším hofmistrem království. Byl muž vážený a vlivný. Jan, zvaný Bohatý, dostal od otce moravská panství Pernštejn, Přerov, Plumlov, Tovačov, Lipník, Hranice aj. Byl moravským zemským hejtmanem a nejvyšším moravským komorníkem. Po smrti bratra zdědil česká panství rodu. Z jeho tří synů vynikl Vratislav, zvaný Nádherný (1530 - 1582), od roku 1567 nejvyšší kancléř království. Byl znám jako milovník a mecenáš umění, na které vynakládal nemalé částky. Do monumentální podoby přestavěl v renesančním slohu zámek v Litomyšli. Se svou španělskou manželkou Marií Manriquez de Lara měl dvacet dětí, ze kterých jej přežili dva synové a pět dcer. Ti ztenčený a zadlužený majetek dále rozprodávali. Jan padl roku 1597 v bojích na Rábu. Rok před smrtí prodal hrad Pernštejn a pro jeho potomka Vratislava Eusébia zůstalo z rodového jmění pouze panství Litomyšl. Vratislav padl roku 1631 jako císařský důstojník v bitvě se Švédy. Byl posledním mužským členem rodu. Slavnou ženskou postavu rodu byla jeho teta Polyxena (1567 - 1642), provdaná za Viléma z Rožmberka a později za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic. Tak se dostala černá zubří hlava Pernštejnů do jednoho z polí lobkovického znaku.

Vilémův vnuk Jaroslav byl vzhledem k narůstajícímu zadlužení nucen zastavit roku 1554 dašické zboží Elišce Berkové z Dubé, manželce Lorence Šlika z Holíče, za 2900 kop grošů. Roku 1558 sice vyplatil Jaroslav Dašice tak, že mohly zůstat při pardubickém panství, ale ne nadlouho.

 

1559 - 1560 Jan Kapoun ze Svojkova

Roku 1559 Jaroslav z Pernštejna prodal Dašice svému největšímu věřiteli Janu Kapounovi ze Svojkova. Ten však nebyl majitelem delší dobu, neboť hned v následujícím roce prodal celé panství pardubické a tím i Dašice králi Maxmiliánovi II.

 

1560 - 1865 královská komora, úvěrní ústav

Dašice tedy odkoupil roku 1560 král český a císař římský Maxmiliánovi II. k rukám české komory. Tím se staly Dašice císařským statkem a zůstaly tak přes 300 let, až v roce 1864 státní správa císařských statků odprodala panství pardubické úvěrnímu ústavu, který ale dašický velkostatek hned následujícího roku prodal svobodnému pánu Janu z Liebigů.

 

1865 - svobodný pán Jan z Liebigů

Syn Jana z Liebigů v roce 1872 Dašice přenechal Akciovému lesnímu spolku českému k pěstování lesů, sídlícímu ve Vídni, ale v roce 1878 je od něj převzal zpět.

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode