Věnováno památce našich předků

Jaroslav Kuchař

učitel, kulturní pracovník
* 2. března 1914 - Keblice u Litoměřic
† 15. října 1988 - Dašice

Vystudoval učitelský ústav v Praze a stal se učitelem. Do Dašic přišel jako voják základní služby. Seznámil se zde s Miluší Solničkovou, se kterou se roku 1939 oženil a celý život zůstal Dašicím věrný. Věnoval se obětavě svému povolání učitele, stovkám dětí z Dašic a okolí vštěpoval nejen vědomosti, ale i lásku k obci, k vlasti, k přírodě. I když si někteří jeho bývalí žáci ještě vzpomenou na jeho dunivé "...a hrome!..." při zjištění nekalostí ve třídě, býval učitelem laskavým.

Od svého příchodu do Dašic se věnoval i veřejnému a kulturnímu životu města. Jeho hlavním zájmem bylo ochotnické divadlo. Soustředil kolem sebe řadu stejně zapálených spolupracovníků a stal se vedoucím organizátorem. Sám na ochotnické scéně sehrál mnoho rolí a řadu her režíroval. Za tuto činnost byl vyznamenán Zlatou plaketou J. K. Tyla, která je nejvyšším uznáním divadelních ochotníků.

Pracoval také v samosprávě, byl členem obecní rady, místopředsedou Místního národního výboru, předsedou sboru pro občanské záležitosti, dlouholetým předsedou Osvětové besedy, později Osvětového klubu, vydával Dašické ozvěny. Pracoval i v tělovýchově a sportu. Byl předsedou dašického fotbalového oddílu, ve škole se věnoval nácviku na celostátní spartakiády. Když přijela do Dašic Československá televize natáčet dokument o Eduardu Nápravníkovi, byl to opět Jaroslav Kuchař, obětavý kulturní a vlastivědný pracovník, který s obecní kronikou v rukách seznamoval televizní diváky s dobou, kterou mladý Eduard Nápravník prožíval v Dašicích.

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode