Věnováno památce našich předků

Svaz junáků a skautek

Záhy po osvobození v květnu 1945 vznikly i v Dašicích snahy po založení skautingu. Výchozím impulsem tomuto hnutí byl časopis Mladý hlasatel se svým smyšleným klubem Rychlé šípy. V něm redaktor a bývalý skautský vedoucí Jaroslav Foglar nenápadnou formou předváděl skautské chování a jednání členů klubu, které jako vzorové šířil mezi mládeží. Současně byly pod patronací Mladého hlasatele zakládány čtenářské kluby a ty byly později základem skautských oddílů chlapců a děvčat.

V Dašicích vznikly dva oddíly, oddíl chlapců pod vedením bratra Zdeňka Tužila a oddíl děvčat pod vedením sestry Vlasty Kvapilové. Souběžně působily i družiny těch nejmenších – vlčat a světlušek. Oddíly jako celek tvořily středisko, jehož vedoucím byl zvolen br. Miloslav Ratman, rodiče se sdružovali ve Svazu přátel Junáka, jehož předsedkyní byla Marie Soudková a místopředsedou MUDr. Vincenc Streit. Počáteční činnost spočívala v krojované účasti junáků i skautek na národních oslavách, pravidelně byly konány schůzky, kde byla probírána skautská ideologie, skautské dovednosti a konány přípravy na společné výpravy a výlety.

Skautská činnost se celkem úspěšně rozvíjela a tak ve dnech 25. – 26. května 1946 byla uspořádána výprava na Potštejn, 8. - 10. června téhož roku se zástupci střediska účastnili sjezdu Jiráskovy oblasti v Josefově spojeného se závody skautských hlídek ve skautské dovednosti, kde se naše hlídka umístila na předním místě. Dále pak se dva dašičtí zástupci účastnili vyššího školení v oblastní lesní škole ve dnech 5. - 19. srpna v Julinčině údolí v Orlických horách. Mezitím byly pořádány menší jedno nebo dvoudenní výpravy, účasti na táborových ohních okolních oddílů jako např. v Holicích, Ostřetíně, Borohrádku apod.

Obdobná činnost pokračovala i v roce 1947. Ve dnech 10. až 11. května toho roku byly v Dašicích uspořádány Junácké dny v rámci okrsku Holice. Soutěžilo se ve skautské dovednosti, ve zdravovědě, znalosti rostlin, orientaci, uzlování, rozdělávání ohně apod. Vyvrcholením skautské činnosti byly skautské tábory. Místo pro tábor bylo vyhledáno v Orlických horách nedaleko Javornice. Tábor chlapecký se konal od 5. do 20. července, následně 20. července až 3. srpna tábor dívčí. Účastníky na tábor včetně materiálu dopravoval Karel Vrbický. Tábor si chlapci a dívky sami vybudovali, denní režim se řídil schváleným programem. Mimo to byly uspořádány i výpravy spojené s prohlídkou pohraničních pevností nebo se chodili koupat do Anenského jezírka nedaleko Studánky na Javornickém potoku.

Při výčtu činností skautských oddílů je třeba se zmínit i o junácké kapele, která vystupovala při junáckých dnech pro vedením bratra kapelníka Holuba z Holic. Tato kapela byla složena z junáků celého okrsku, hrála v ní řada dašických chlapců a celkově sklízela zasloužené úspěchy a uznání.

I v roce 1948 se skautské hnutí úspěšně rozvíjelo. Kromě pravidelných schůzek v klubovně byl v srpnu opět uspořádán tábor u Studené vody nedaleko Ležáků. V té době už ale nově nastolenému politickému režimu počalo být skautské hnutí se svojí ideologií nepohodlné, což posléze vedlo k dlouholetému zákazu a zániku skautské činnosti. Skauting působil v Dašicích pouze necelé čtyři roky, přesto se ale v jeho řadách vystřídal značný počet mladých chlapců a děvčat, kteří na tuto činnost dodnes rádi vzpomínají.

Skauti vzpomínají s úsměvem: Na jednom ze skautských táborů se usneslo osazenstvo, že by k večeři mohly být bramborové placky. Příslušné substance byly k dispozici a tak ochotní kuchaři se odvážně dali do výroby. Láhev posloužila místo válečku a z brambor, mouky a mléka byla vytvořena základní hmota. Protože však byla hned tuhá, hned řídká, střídavě se doplňovala tu mlékem, tu moukou a opět mlékem. Až konečně bylo možno „válcovat“ placky a na plotně je opékat. Při konzumaci se ale strávníkům protahovaly rysy a umdlévaly žvýkací svaly při srovnání s koženými podrážkami. A tak se placky příštího rána objevily přibity na stěně kuchyně, kde posloužily jako eternitová krytina. Záhy ale někdo objevil možnost použití placek jako nedostatkové žvýkačky a tak přece jen placky našly uplatnění. Postupně ze stěny mizely a konzumenti si nakonec pochvalovali umění kuchařů.

 

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode